11) Je čas si sednout
Stále děláme všechny věci, které Míša potřebuje. Stimulujeme, protahujeme a pasivně cvičíme. I když se každý den dělá to samé, víme, že je to důležité.
Den 17.7.2012
Dělám bazální stimulaci, vše probíhá v pořádku. Přišla paní z rehabilitace a po cviční nám sděluje, že dnes zkusíme polohu sedu. V tu chvíli mě napadá, že je to naprosto šílená věc, ale zároveň ohromující. Vše probíhá pomalu, protože je to první sed od pádu a hlavně pro Míšu velká změna. Míša sedí na posteli, nohy má podepřené stoličkou a přidržujeme ji. Hlavu má v předklonu, protože ji nemůže moc narovnat. Dělá pohyby hlavou vpravo, vlevo a podívá se na okno, kde vidí malý kousek přírody. Musí to být pro Míšu naprosto skvělí pocit, když celou tu dobu jen leží a vidí bílé zdi. Měla jsem z toho velkou radost a Míše se to moc líbilo, ten její pohled byl úplně jiný než obvykle. Po krátké chvíli ji pomáháme zase ulehnout, protože už je to na ni náročné. Její orientace v prostoru je dobrá a vše zvládla. Sed máme dělat každý den dle Míšiných možností (únava, aktivita,...). Každým dnem Míša vydrží o trochu déle a sed začíná být vzpřímenější.
První sed trval pouhých 45 sekund a i když seděla jen tak krátkou dobu, byl to neskutečný další krok vpřed.